FotoSkoda.cz Podrobte své fotky revizi profíky a zlepšete Vaše fotografické umění

Novinky z FotoŠkoda - vše kolem fotografie pod jednou střechou

Více na webu Centra FotoŠkoda.

HDR - Svět ve veselých barvách

Nervy, trpělivost a chuť vidět svět v mnohem veselejších barvách. To jsou podle ostříleného fotografa Petra Jana Juračky základní předpoklady k tomu, abyste dělali dobré HDR fotografie.

Máte už techniku focení dokonale zvládnutou, ale chcete víc? Fotografové se často snaží zachytit scénu tak, jak to umí jejich oko. Jenže ono to tak jednoduše nejde. Digitály mají nevýhodu v tom, že jejich digitální CCD nebo CMOS snímače mají omezený dynamický rozsah úrovní jasu. V praxi to znáte na starých známých přepalech. Nejlépe jsou na tom zrcadlovky s většími senzory ve velikosti kinofilmu 24 × 36 mm (fullframy), ale filmu se v tomto ohledu stejně nevyrovnají. Pokud má tedy scéna větší dynamický rozsah, než jaký zvládne fotoaparát, musí si fotograf vybrat. Buď obětuje kresbu ve světlech a ve stínech, nebo si zkusí poradit navýšením dynamického rozsahu fotoaparátu – použije techniku HDR (High Dynamic Range neboli vysoký dynamický rozsah).

Zkrotíte i východ slunce „HDR pomůže fotografovi zachytit scénu s vysokým dynamickým rozsahem, kde je velký rozdíl mezi světlými a tmavými oblastmi. Typicky třeba za východu slunce, to je totiž sama o sobě brutální situace a mnohdy na ní pohoří i ostřílení fotografičtí bardi,“ říká fotograf Petr Jan Juračka, který v Centru FotoŠkoda vede kurzy focení HDR a který získal za své snímky řadu mezinárodních cen. Princip HDR je jednoduchý: sloučí víc fotek s různou expozicí do jedné finální. Rozsah pak překoná dynamiku osmi clonových čísel i nejlepšího fullframového snímače. Má to ale jeden háček. Touto technikou není možné fotografovat jakékoliv pohybující se objekty. „Je třeba fotit z pevného stativu. Pro začátek si vypněte i automatické ostření a fotografujte do RAWu s odstupem 1–2 EV. Vše ostatní jsou již prkotiny a nemáte na tom vlastně moc co zkazit,“ radí Juračka. Vzápětí ale dodává, že samozřejmě existuje spousta dalších triků a tipů, jak fotit ještě lepší HDR. Chcete-li se je naučit, stačí přijít na jeden z jeho workshopů v Centru FotoŠkoda. 

Co je potřeba na HDR hrátky?

DSLR - Nejvhodnější jsou zrcadlovky či kompakty s možností záznamů fotografií do formátu RAW, který je pro vlastní HDR fotku poměrně zásadní.

SOFTWARE - Pomocí softwaru různě exponované snímky složíte. Jako základ si vystačíte s Lightroomem či Photoshopem, pak šáhnete například po Photomatixu.

STATIV - Základem jsou tripody – trojnožky. Ty se ještě mohou lišit počtem segmentů teleskopických nohou. Lze je použít od focení architektury až po krajinářskou fotku.

Bez trpělivosti si ani necvaknete

Velmi kvalitní HDR lezou i z nečekaně jednoduchých fotoaparátů. Obecně nejvhodnější jsou ale jakékoli zrcadlovky či kompakty s možností záznamů fotografií do formátu RAW, který je pro vlastní HDR zásadní. „Použít lze samozřejmě i JPG, ale výsledky jsou pak obvykle mnohem méně přesvědčivé. Doporučit tak nějaký konkrétní model fotoaparátu by rozhodně nebylo korektní,“ říká Petr Jan Juračka s tím, že nejdůležitější při pořizování HDR fotek je hlavně trpělivost. Vedle ní a fotoaparátu pak budete potřebovat také software, kterým různě exponované snímky složíte dohromady. „Někdy si vystačíte jen s Lightroomem či Photoshopem, jindy budete muset sáhnout po specializovaném programu, jako je třeba můj oblíbený Photomatix.

A také potřebujete chuť vidět svět v mnohem veselejších barvách než zbytek populace,“ směje se Juračka. S úspěšným zvládnutím HDR techniky tedy úzce souvisí zpracování RAW souborů. „Nejlépe byste měli generovat 16bitové snímky do formátu TIFF. Ruční skládání dílčích snímků konvertovaných z RAWu v Adobe Photoshopu je sice složitější, ale dává přirozenější výsledky s mnohem větší kontrolou nad celým procesem. Výhodou je i to, že takto lze zcela obejít ztrátu ostrosti vznikající při skládání dílčích snímků a z větší části i omezení týkající se pohybujících se objektů. Snímat dílčí fotky ale musíte vždy ze stativu,“ radí Jaroslav Horák, další fotograf, kterému je tato technika blízká. Skládání HDR fotografie v jakémkoliv softwaru je ale docela náročná věc, jež by vydala na samostatný článek. Vyžaduje to určitou praxi a trochu hlubší znalosti daného programu, takže se hlavně ze začátku obrňte trpělivostí a počítejte s tím, že vám bude chvíli trvat, než se to naučíte.

Jak na HDR portréty

Focení portrétů je zajímavou kapitolou HDR fotografie. Používá se pro zdůraznění vrásek a textury pleti, vytvoří se zdání skutečného zašpinění, stáří a hmoty. Zdůrazněním světel a stínů fotograf dosáhne umocnění hrubého, ošumělého, unaveného nebo opotřebovaného vzhledu portrétu. Focení HDR portrétů probíhá podobně jako u jiných HDR fotek, lepší bude práce ve studiu. Nehýbejte ani netlumte světlo. Jestliže má váš fotoaparát funkci bracketing, je její použití pro tyto účely ideální.

Skalních příznivců je málo

První fotografie, kterou lze podle P. J. Juračky prohlásit za HDR, byl snímek moře a oblohy technického hračičky Gustava Le Graye. Ten ho pomocí dvou různě exponovaných fotopapírů pořídil již v roce 1850. Trvalo ale dalších sto let, než se HDR fotografie dočkala trochu větší slávy v podobě titulní stránky časopisu LIFE. Objevila se na ní fotografie Charlese Wyckoffa zachycující průběh jaderných experimentů na Marshallových ostrovech po druhé světové válce. Ani potom se ale z HDR nestala vyloženě masově rozšířená fotografická metoda. „Jsou taková krátkodobá mainstreamová období, ale je fakt, že skalních příznivců je skutečně málo. Hodně lidí tuto techniku zkusí, ale zanevřou na ni, když se jim opakovaně nedaří docílit přesvědčivých výsledků,“ vysvětluje Juračka, který ale na HDR nedá dopustit. „Kolik jsem udělal HDR fotek, to už nikdo nikdy nespočítá… Hlavním důvodem byla, je a stále bude snaha o zachycení světa realističtějším způsobem, než je to možné pomocí jiných metod. „Wow efekt“ mám už za sebou a snažím se HDR používat racionálně jen v těch případech, kdy nemohu kýženého efektu docílit jiným způsobem.“

Vnořit se do prostoru 

S technikou pracují i různí umělci. Například česká fotografka Věra Stuchelová použila HDR ve svém cyklu Hyperreality. Pracuje v něm s neukončeností a fragmentací prostoru, příběhu a času, když zobrazuje hyperrealistickým způsobem obyčejná a záměrně banální místa, jako je třeba obsah lednice. „Umožňuje mi to vnořit se do prostoru a jeho detailů. HDR neobvyklým způsobem zobrazení umocňuje kontrast banality a každodennosti. Vyzdvihuje materiálnost takovým způsobem, že se stává až nemateriální,“ říká o svých fotkách autorka. Těm, kteří to chtějí s HDR zkusit, může pomoci druhé aktualizované vydání příručky Velká kniha HDR fotografie, které vyšlo v březnu. Knihu vydal Computer Press, má 224 stran, je plnobarevná a v příloze má DVD s pěti videonávody a deseti programy včetně HDR generátoru Photomatix Pro a freewaru Picturenaut.

Jak na HDR?

  1. Pro začátek vypněte automatické ostření a fotografujte do RAW s odstupem 1–2 EV.
  2. Expoziční bracketing se dá použít, když se na scéně nevyskytuje extrémní rozsah jasů. Umožňuje nastavit pro tři expozice rozsah čtyř až šesti expozičních kroků. Změřte si nejkratší a nejdelší expozici na scéně a udělejte zkušební snímky. 
  3. Použijete-li expoziční bracketing, nemusíte se foťáku dotýkat a také dílčí fotografie můžete udělat rychle po sobě. Je to také dobrý způsob, jak vyzrát nad větrem, který scénu dynamicky mění. 
  4. Pokud nastavujete expoziční časy ručně a nepoužíváte expoziční bracketing, musíte se aparátu dotýkat jen velmi opatrně, aby se nepohnul. Velmi důležitý je pevný stativ. 
  5. Neměňte clonu, má vliv na hloubku ostrosti! Dílčí snímky musíte fotografovat všechny se stejnou clonou a měníte pouze expoziční čas. 
  6. Je nezbytné vypnout automatické ostření. Autofokus při každém namáčknutí spouště mírně pohne s optikou objektivu. 
  7. Pokud má objektiv systém optické stabilizace, musíte ho také vypnout. Při zapnuté stabilizaci dochází k malým změnám polohy optických členů objektivu a to by vedlo k nepřesnostem při spasování dílčích snímků. 
  8. U většiny HDR fotografií vystačíte se třemi snímky. Pouze v případě extrémního rozsahu jasů použijete pět expozic a jen zcela výjimečně to může být více.