FotoSkoda.cz Podrobte své fotky revizi profíky a zlepšete Vaše fotografické umění

Novinky z FotoŠkoda - vše kolem fotografie pod jednou střechou

Více na webu Centra FotoŠkoda.

Jak fotografovat design

Nejprve bychom si měli uvědomit, co vlastně slovo design znamená. Použijeme – li je jako sloveso, znamená navrhovat, plánovat, zamýšlet, koncipovat. Nafotografovat myšlenku nebo nápad nelze – fotografie potřebuje zcela konkrétní a reálné objekty.

Nejprve bychom si měli uvědomit, co vlastně slovo design znamená. Použijeme – li je jako sloveso, znamená navrhovat, plánovat, zamýšlet, koncipovat. Nafotografovat myšlenku nebo nápad nelze – fotografie potřebuje zcela konkrétní a reálné objekty.

Budeme – li slovo design používat jako podstatné jméno, jsme na tom podstatně lépe, protože si design přeložíme např. jako návrh, vzhled, model  nebo povrch výrobku. A máme zcela konkrétní záležitosti se kterými si jako fotografové dokážeme vyrovnat.

Hned v úvodu však musím poznamenat, že oblast fotografování výrobků, módních modelů a např. výtvarných artefaktů je velmi náročné na zkušenosti fotografa. Proto, aby byla fotografie kvalitní a aby dokázala vystihnout, nebo dokonce podtrhnout vzhled fotografované rekvizity měl by fotografovat dodržet to, že při fotografování dokonale zobrazí tvar, rozměr, prostor a povrch věci. A to vše na jednom jediném záběru. S podobnými fotografiemi se setkáme např. v letácích a nabídkách obchodních řetězců, které dostáváme do schránek, používají se v katalogu firem, objevují se v drahých časopisech a najdeme je ve velmi drahých výtvarných publikacích.

Jak tedy postupovat:
Rekvizita – každý předmět se na nás „dívá“, tzn., že věci mají své tváře a je na nás, abychom si nejprve rekvizitu velmi dobře prohlédli a rozhodli se z jakého úhlu a z jaké strany rekvizitu vyfotografujeme. Mohlo by se zdát, že např. sklenka na víno bez jakéhokoli dekoru žádnou tvář nemá.  Tvář sklenky si vytvoříme tím, že ji umístíme mimo střed obrazu, posuneme ji mírně vpravo nebo vlevo a protože víme, že v místě pohledu lidí se nechává více místa, tak si tento princip vztáhneme i na sklenku a sklenka má najednou svou „tvář“. Podobně postupujeme např. u rekvizit, které mají ouško nebo madlo pro uchopení. Z orientace této rekvizity ve snímku se dá odvodit, zda fotograf byl levák či pravák. Každá tato skupina lidí si podvědomě natáčí rekvizitu do obrazu tak, aby se dala dobře „uchopit“. Má – li rekvizita text nebo firemní značku musíme postupovat tak, aby byl text vždy čitelný po celé ploše a to i v případě, že je rekvizita válcová. Zde je potřeba velmi pečlivě svítit a hlavně dostatečně clonit, aby nápis nebo firma nebyla rozmazaná.

Světlo – zásadní věc pro vytvoření dokonalého obrazu zvolené rekvizity. Nejsložitější nasazení světel vyžaduje obecně sklo. Dá se svítit přímo na skleněné ekvity, lze využít světla odraženého od velkých světlých ploch nebo se dá svítit tzv. průsvitem, kdy je světelný zdroj umístěn za fotografovanou rekvizitou a svítí přes rekvizitu přímo do objektivu. Způsob svícení vybírá fotograf podle svého technického nebo tvůrčího záměru, který je rozhodující pro kvalitní zobrazení dané rekvizity. Kamenem úrazu bývá svícení lesklých kovových rekvizit. Vyfotografovat novou nepoužitou sadu jídelních příborů je opravdu tvrdý oříšek. Zde bych volil hodně měkké svícení – před softbox bych použil velký tzv. blind rám do kterého malíři napínají plátno a místo plátna bych použil dvě až tři vrstvy „pauzáku“. Ten se dá získat v rolích v prodejnách výtvarných potřeb. Tato soustava dokáže vytvořit opravdu velmi měkké difuzní světlo. To se dá použít nejen pro lesklé kovové rekvizity, ale i pro sklo nebo rekvizity, které mají být zobrazeny velmi plasticky. Nehodí se vůbec pro rekvizity, které mají výraznou strukturu nebo jinak členitější povrch.

Prostředí, kde se rekvizita fotografuje by mělo být voleno tak, aby nerušilo, nesplývalo a neničilo charakter rekvizity. Ve fotografickém studiu lze prostředí velmi dobře ovládat pomocí závěsných pozadí vyrobených z papíru nebo netkaných textilií a také pomocí světla. Rekvizita se dá pomocí nasvíceného pozadí velmi dobře od pozadí oddělit, takže vyniká tvar fotografovaného objektu. Platí zde zásada: čím menší a členitější rekvizita – tím jednodušší má být prostor a pozadí, aby rekvizita nesplývala. A naopak – velká jednodušší rekvizita snese výraznější prostředí i pozadí.

Fotografování výtvarných děl a desinových výrobků je z celé škály fotografií nejsložitější. Střetává se zde pohled dvou výtvarníků – malíře, sochaře, designera, architekta nebo grafika a fotografa. Je zde místo pro kompromis, pro navázání nových přátelství. Umělec by se měl spolehnout na znalosti a umění fotografa – oreprodukovat obraz či grafiku tak, aby barvy „seděly“ není jednoduchá záležitost, jak by se mohlo zdát. Fotograf  by měl naopak respektovat volbu druhého umělce jak k výtvarnému dílu přistoupit tak, aby fotografie měla duši a vystihla beze zbytku charakter díla. Občas se stává, že se musí fotografovat v prostředí, kde např. vzniká socha, tzn. v sochařově atelieru. Pravděpodobně se bude fotografovat několikrát – vzhledem k tomu, že budeme využívat stávající světlo, nebo se nám stane to, že použijeme umělé zdroje světla, které si na nezbytnou dobu do sochařovy dílny nastěhujeme.

Fotograf by si měl vždy počínat tak, aby dokázal v nejrůznějších podmínkách vždy vytvořit co možná nejlepší a nejkvalitnější obrazový záznam, a chovat se tak, aby se do toho samého prostředí mohl znovu bez problému vrátit.

Přeji dobré světlo.

Autor: Pavel Bokr